Jak všichni víme, britská armáda je nejlepší na světě. Můžete s tím souhlasit, můžete s tím nesouhlasit, ano, můžete i polemizovat, ale to je tak zhruba všechno, co se s tím dá dělat. Faktem zůstává, že od roku 1066 nebyla Anglie dobyta žádnou invazí, ale zato spoustu invazí sama provedla (téměř každých sto let invazi do Francie). A především: Angličané mohou prohrávat bitvy, ale války neprohrávají.
Dějiny britského výsadkového pluku sahají do roku 1940. Po porážce Francie, na které měli němečtí Fallschirmjagers, jakožto jedna z rozhodujících zbraní německého blitzkriegu, lví podíl, rozhodl Churchill o nutnosti vybudovat vlastní výsadkové vojsko jakožto společný počin pozemního vojska a vojenského letectva. Nutno podotknout, že do začátku chybělo všechno: muži, vhodná letadla, vhodné padáky, vhodné zbraně, vhodná výstroj. Tento počáteční problém byl vyřešen díky jednomu německému fallschirmjaggerovi, který v Nizozemí dopadl přímo před hlavně jedné britské jednotky, tím Britové získali roztrhaný výsadkářský padák „RZ“, parahelmu a výsadkářskou kombinézu (tzv. knockensack – pytel na kosti). Brzy byla zkonstruovaná vlastní britská výsadkářská výstroj, která nezapřela podobnost se svým německým vzorem, díky lepšímu padáku mohli Britové dokonce upustit od zvláštní německé ochranné výstroje jako byly např. chrániče kolen. Byla též navržena praktická metoda vysazování mužů i jejich zbraní a v samopalu STEN získali Britové zbraň více než srovnatelnou s německým samopalem MP40, objemnější zbraně jako kulomety BREN a PIATy byly shazovány v kontejnerech. Stále však postrádaly vhodný dopravní letoun, tento problém byl vyřešen až vstupem U. S. A. do WW2, čímž Britové získali vynikající dopravní letadla C47 „Dakota“.
V únoru 1942 prožili PARAs při nájezdu na francouzské pobřeží u Brunevalu svůj křest ohněm. Jimi ukořistěné dokumenty a součásti k radiolokačnímu zařízení Wurzburg se ukázaly jako velmi prospěšné v „technické“ válce, kterou mezi sebou vedli britští a němečtí vědci. Další akce následovala v listopadu 1942, jednotka v síle brigády byla vysazena v Alžírsku a v Tunisku. Zde operovala až do konečné kapitulace sil Osy v severní Africe v květnu 1943. Právě v tomto období si vysloužili od svých německých protivníků pojmenování „Rote Teufel“, které hrdě přijali. Následovalo tažení na Sicílii a v Itálii. Na Sicílii a především později v Itálii u Monte Cassina se střetli s německými fallschirmjagery. Ale zlatý hřeb měl teprve přijít. V polovině roku 1944 měla Velká Británie k dispozici již dvě výsadkové divize (1. a 6.). Zatímco 1. divize zůstala jako záloha v Anglii, 6. divize společně s americkou 82. a 101. seskakovala v noci z 5. na 6. června v Normandii do týlu německé obrany. Přesto, že jak je všeobecně známo, vysazení nedopadlo zrovna bez problémů, dokázali výsadkáři splnit svůj úkol a ještě několik měsíců po vysazení bojovali v první linii jako elitní pěchota. S ukořistěnými vozidly se 26. 8. probojovali k Seině a otevřeli tak cestu na Paříž.
Anglo-Američané nyní disponovali velkou výsadkovou silou a hledali možnosti k jejímu využití, nakonec se rozhodli pro plán polního maršála Montgomeryho, operaci „Market Garden“. Její podstata spočívala v tom, že výsadkové divize by vytvořili koridor, kterým by spojenecké armády mohly proniknout až za Rýn a energickým postupem přes severoněmecké nížiny by přinesly konec války do vánoc. Nejtěžší úkol dostala britská 1. výsadková divize, v jejíž řadách byla i polská brigáda. Divize dostala úkol dobýt a 48 hodin udržet přechody přes Rýn u Arnhemu, za tu dobu tam měly dorazit spojenecké tankové jednotky. Průběh bojů ukázal, že výsadkáři jsou schopni cílových objektů dosáhnout a udržet je potřebnou dobu, navzdory soustředěným tankovým protiútokům. K smůle výsadkářů totiž u Arnhemu zrovna odpočívali pancéřové divize Waffen SS, které předtím unikly z kapsy u Falaise a nyní byli právě doplněny na plné stavy, samozřejmě se do útočících výsadkářů s chutí pustily. Zpočátku rychlý postup spojeneckých tanků se zastavil u Nijmegenu a tak britští PARAs po 10 dní byli nuceni bojovat ve strašné obkličovací bitvě proti přesile SSáckých tanků a pancéřových granátníků! Nakonec se museli zbývající PARAs stáhnout. Z obklíčení prorazilo 2163 mužů, do zajetí se dostalo více jak 5000 výsadkářů, většina z nich raněných. Bylo uděleno 5 VC (VC-Vítězný Kříž), z toho čtyři in memoriam. Operace Market Garden se stala symbolem.
Poslední výsadková operace za války byla operace „Varsity“. Měla za úkol zabezpečit spojenecký přechod Rýna. Dopadla bez problémů.
Již v roce 1944 byli PARAs nasazeni proti komunistické guerille v Řecku, toto jejich nasazení předznamenávalo celé jejich další působení v poválečném období, kdy britské impérium bylo nuceno vyklízet své kolonie a PARAs fungovali jako „hasiči“ rozpadající se světové říše, s tím souvisí jejich nasazení při mírových misích a protiguerillový boj. Poslední bojové seskoky v konvenční válce se odehrály v roce 1956, kdy společně s francouzskými výsadkáři obsadili Suez a Izraelská armáda mezitím postupovala Sinají. V 70. letech přibylo na seznamu úkolů Severní Irsko, kde se Rudí Ďáblové velmi brzy staly nenáviděným terčem útoků IRA. Na sklonku 70. let, přišla v rámci úsporných opatření další redukce stavů a tak Británii zbyl pouze jeden výsadkový pluk se třemi prapory, dva z těchto praporů (2. a 3.) se účastnili tažení za znovudobytí Falkland. Oba prapory podaly během bojů vynikající výsledky, především 2 PARA, který jako jediná jednotka velikosti praporu provedl dva útoky proti opevněným argentinským pozicím (u Goose Green a u Wireless Ridge). Paraprapory zde byly nasazeny v rámci 3. Brigády Námořní Pěchoty.
Nové tisíciletí PARA přivítali v novém kabátě, novým kabátem mám na mysli vznik 16. Vzdušně Útočné Brigády v roce 1999, kde číslice 16, jakožto složenina čísel 1 a 6, připomíná obě divize z válečných let. PARAs se účastnili mírových operací v Makedonii (operace BESSEMER), při které odzbrojovali Albánské bojovníky, poté následovalo bojové vystoupení v Sierra Leone. V rámci operace FINGAL v roce 2002 se podívali do Afghánistánu, samozřejmě za celou dobu se nezapomínalo ani na Severní Irsko. Následovalo bojové vystoupení v Iráku, 16.AAB byla nasazena při ochraně ropných polí a dobývání Basry, kterážto operace byla ukončena kapitulací Irácké posádky.
Co se výcviku a výběru týče, PARA si samozřejmě své rekruty mohou vybírat z množství uchazečů, o službu v PARA praporech je velký zájem. Základy metody výcviku byly vyvinuty v kurzech commando za WW2 a jak už to ve všech výsadkových jednotkách všech států chodí, jsou velmi tvrdé. Normou pro získání „křídel“ je osm seskoků, ale tato část výcviku patří dle mého názoru k tomu lehčímu. Mezi britské speciality patří například Milling (boj v ringu se 16uncovými boxerskými rukavicemi), kterým musí všichni mladí rekruti PARA projít. Ve volných chvílích studují rekruti PARA historii svého pluku. Jak ukazuje bojové nasazení, je toto stále efektivní cesta k výchově elitních vojáků.
Zdroje: J. Boger – Elitní a speciální jednotky světa
Commando č.3/2004
oficiální internetové stránky BA
Cpl. John Peterson, CO
